733. Poselství Ježíše ze dne 14. března 2013 v 18:00.
TO BEZBOŽNÉ GESTO BĚHEM SVATÉHO TÝDNE UVIDÍ TI, KTEŘÍ MAJÍ OČI OTEVŘENÉ

Má drahá milovaná dcero,

jaké utrpení zakoušejí moji milovaní posvěcení služebníci blízcí mému srdci, kteří znají pravdu a kteří budou muset být svědky ohavnosti v mé církvi na zemi.

Dojde k mimořádné urážce mého svatého jména s cílem znesvětit Mě během Svatého týdne. Toto bezbožné gesto uvidí během Svatého týdne ti, kteří mají oči otevřené, a bude to jedno ze znamení, podle nichž poznáte, že podvodník, jenž sedí na trůnu v mé církvi  , nepřichází ode Mne.

Moji následovníci, musíte vědět, že proroctví daná světu – varování před časem, kdy moc v mé církvi bude uchvácena těmi, kteří jsou věrní šelmě – je nad vámi. Tento čas je teď.

Pamatujte, že ti, kdo okázale předvádějí znamení pokory, jsou vinni pýchou. Pýcha je hřích.

Co mohlo být to bezbožné gesto?

Z Rádia Vatikán:

Na výslovné přání Svatého otce bohoslužba probíhala ve velké jednoduchosti a nebyla přenášena televizí. Mladí vězni se ujali četby liturgických čtení, po kterých následovala krátká papežova homilie:

„Je to dojemné: Ježíš umývá nohy svým učedníkům. Petr nic nechápal a odmítl, ale Ježíš mu vše vysvětlil. Ježíš, Bůh, umyl učedníkům nohy a řekl: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad : Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy“ (Jan 13, 12-15). Pán dal příklad. On, ten nejdůležitější, umývá nohy, protože ten, kdo je mezi námi největší, má druhým sloužit. Umytí nohou je symbol, znamení – znamená to: jsem v tvých službách. My mezi sebou si nemáme každodenně jeden druhému umývat nohy, ale máme si vzájemně pomáhat. Někdy se možná jeden na druhého trochu rozzlobíme – nechme to ale být, a jestli nás ten druhý o něco požádá, udělejme to. Ježíš nás učí, abychom si vzájemně pomáhali. A to je to, co dělám. Dělám to ze srdce, protože je to má povinnost – jako kněz, jako biskup vám mám sloužit. Je to povinnost, kterou dělám od srdce, a mám ji rád. Miluji ji, protože mne tomu naučil Pán. Ale také vy vzájemně jeden druhému vždycky pomáhejte. Když si budeme vzájemně pomáhat, budeme si prokazovat dobro. Nyní přistupujeme k tomuto obřadu umývání nohou. Přemýšlejme o tom – každý z nás ať o tom přemýšlí – jestli jsme skutečně každý ochoten – ochotna sloužit, pomáhat druhým. Ať každý myslí pouze na to. Ať myslí na to, že toto znamení je pohlazení, které mu dává Ježíš. Ježíš totiž přišel právě proto, aby nám sloužil a pomáhal nám.“

(Foto: Papež František líbá nohy muslimce)

Odpovědí je následující poselství:

751. Poselství Ježíše ze dne 29. března 2013 v 19:00.
NEPADNOU K MÝM NOHÁM. NEBUDOU TO MOJE NOHY, KTERÉ POLÍBÍ, ALE NOHY MÝCH SLUŽEBNÍKŮ, MÝCH NÁSLEDOVNÍKŮ, MÝCH HŘÍŠNÍKŮ.

Poselství k Velkému pátku 3
 

Má drahá, milovaná dcero,

když Mě Jidáš Iškariotský zradil, držel mou hlavu a políbil Mě na tvář. Když ti, kteří vedou mou církev, říkají, že Mě milují, a pak Mě zrazují, jasně vidíš jejich polibek zrady.

Nepadnou k mým nohám. Nebudou to moje nohy, které políbí, ale nohy mých služebníků, mých následovníků, mých hříšníků.

Ukázat starost o potřeby vašich bližních je obdivuhodné. Ale když prosazujete zlepšení jejich tělesných potřeb před potřebami duchovními, nejsem to Já, Ježíš Kristus, koho následujete.

Humanizmus není křesťanství. Být křesťanem znamená vše odevzdat Mně, vzdát se sebe ve vší pokoře u mých nohou. Znamená to dovolit Mi vás vést. Znamená to poslouchat mé zákony a udělat vše, co můžete, abyste ukázali příklad mé lásky k vám všem. Dnes jsem byl zrazen.

Nadále už nemůžete být, a ani nebudete, klamáni, vždyť je-li na Boží dům útočeno zevnitř, nemůže následovat nic než zmatek. Musíte pozvednout svůj kříž a následovat Mě, neboť vám brzy budou zakryty oči a vy klopýtnete a v temnotě padnete.

Bez Božího světla nebudete schopni vidět.

Váš Ježíš

Další postřehy k tomuto tématu:

Liturgie musí být slavena řádně

Při prezentaci knihy P. Nicoly Buxe „Liturgie mezi inovací a tradicí“ se autor i kuriální kardinálové Raymond Burke a Antonio Canizares Llovera shodli na tom, že liturgické nepřístojnosti oslabují víru v Boha, podporují egoismus a způsobují úbytek návštěvníků bohoslužeb.
 

Bohužel, mnoho kněží i biskupů považuje odchylky od liturgických předpisů za nedůležité, i když jsou vážné. Kardinál Canizares řekl: „Účast na slavení liturgie může oslabit víru tehdy, když se jí neúčastníme správně nebo když není slavena podle církevních norem. To se týká jak řádné, tak mimořádné formy římského ritu.“ Autor knihy dodal, že mnoho moderních katolíků se domnívá, že mše svatá je něco, co vytvářejí věřící a kněz společně. Ve skutečnosti je to něco, co vytváří Ježíš.
 

P. Nicola Bux je knězem arcidiecéze Bari a profesorem východní liturgie a sakramentální teologie. Jeho knihu vydal Ignatius Press.

Kardinál Antonio Canizares je prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti.

Zdroj: https://res.claritatis.cz/zpravy/evropa/liturgie-musi-byt-slavena-radne/6299

Některé liturgické předpisy

V roce 1988 Kongregace pro bohoslužbu a svátosti zveřejnila oběžník Paschales Solemnitatis na oslavu Velikonočních obřadů č. 51 z oběžníku uvádí: "mytí nohou" je obřad, který se provádí pouze "vybraným mužům". Původní latinský viri selecti je jasný v tom, že vyvolený musí být muž.

O rok dříve, v USA biskupská konference nařídila, že ačkoli praxe mytí nohou ženám nebyla uvedena v liturgických knihách, "záměr zdůraznit službu spolu s láskou v rámci oslav obřadu je pochopitelný způsob zdůraznění evangelického velení Pána ", který přišel sloužit a ne si nechat sloužit."

Otázka se  vrátila na výsluní opět v roce 2005, kdy arcibiskup Bostonu, kardinál Sean O'Malley vyvolal polemiku, protože chtěl otevřít obřad ženám. Při této příležitosti Kongregace pro bohoslužbu vysvětlila , že zatímco "liturgická povinnost" mytí mužských nohou samostatně  zůstala, místní biskupové se mohli svobodně rozhodnout jinak, podle pastoračních potřeb své diecéze.

Zdroj: https://vaticaninsider.lastampa.it/en/inquiries-and-interviews/detail/articolo/francesco-francis-francisco-23683/

Porovnej postoj Benedikta XVI. k liturgii zde.

Zelený čtvrtek - večerní mše / biblické texty s komentářem lectio divina

Lectio divina

z knihy Lectio Divina , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Contemplatio

Můj Pán odkládá svůj oděv, opásává se zástěrou, nalévá vodu do džbánu a umývá svým učedníkům nohy. I nám chce umýt nohy. Nejen Petrovi, ale každému, kdo v něj věří, říká: "Jestliže ti neumyji nohy, nebudeš mít se mnou podíl." Přijď, Pane Ježíši, a odlož šaty, které sis pro mě oblékl. Odlož svůj šat a oděj nás do svého milosrdenství. Přepásej se zástěrou, abys nás přepásal darem nesmrtelnosti. Nalej vodu do džbánu a umyj nám nejen nohy, ale i hlavu; ne pouze nohy našeho těla, nýbrž i nohy naší duše. Chci odložit všechno smetí své lidské ubohosti.

Jak veliké je toto tvé tajemství! Jako služebník umýváš nohy svým sluhům, jako Bůh sesíláš z nebe svou rosu (…). Také já chci umývat nohy svým bratřím, a tak naplnit přikázání Páně. On mi přikázal, abych se nestyděl a nerozpakoval dělat to, co on vykonal dříve než já. Mou nadějí je tajemství pokory: když umývám druhé, očišťuji své vlastní poskvrny (Ambrož, De Spiritu Sancto, I, 12-15; citováno v: Preghiere, Casale Monf. 1987, 69-71).


Actio

Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:
"To čiňte na mou památku" (1 Kor 11,24).

Rozjímání nad obřady zeleného čtvrtku

Převzato z díla ThDr. František Cinka: Mše svatá v bohoslužebném řádu církevního roku.Vydáno s církevním schválením v Lidovém knihkupectví v Olomouci L. P. 1931.:

Evangelista Jan, miláček Srdce Páně, líčí se zřejmým pohnutím scénu umývání nohou.

Vědom si plně své božské důstojnosti i boholidské vykupitelské moci, v majestátu svrchované své moci, vtělený Bůh, „v jehož jménu klekati má každé koleno“ (Filip. 2, 10), sklání se k nohám svých apoštolů i zrádce Jidáše a prokazuje jim službu nejnižší. Z lícně evangelia cítit, jaký úžas pojal apoštoly. Se rtů Petrových derou se slova, jež pronikavě vyjadřují úděs nad pokorou a láskou Spasitelovou. Jaký to rozechvívající obraz! Božský Vykupitel na kolenou. A před kým? A co činí? Jaké to ponížení v neskonalé lásce! A slyšme, jak Spasitel sám zdůrazňuje význam svého ponížení: „Víte-li, co jsem vám učinil? Vy mne nazýváte Mistrem a Pánem; a dobře pravíte: jsemť zajisté. Jestliže tedy já, Pán a Mistr váš, umyl jsem vám nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývati. Příklad zajisté dal jsem vám, abyste i vy činili tak, jako jsem já učinil vám.“ Příklad tedy dává a v příkladu příkaz pokorné, účinné lásky vzájemné. Příkaz nejdůraznější, nejtklivější. Příkaz, který na sklonku veřejné činnosti Páně je rekapitulací, souhrnným závěrem, nejvýraznějším přáním, tužbou a přikázáním (mandatum) Srdce jeho.

Než výjev ve večeřadle sionském měl ještě jiný význam. Byla to příprava na první eucharistickou oběť, na první sv. přijímání, na první svěcení kněžstva. V rozmluvě s Petrem poukazuje Spasitel na mravní význam umývání nohou. Ukazuje, jak pečliv je o vnitrnou čistotu prvních účastníků tajemného slavení Eucharistie, prvních přijímatelů a prvních kněží. „Čisti buďte“, jako by volal Pán tímto mytím nohou. Příkaz, který 20 století tlumočí Církev a hlavně v dnešních obřadech, usilujíc, by účast naše na požehnání darů Srdce Kristova byla  podle úmyslů a tužby Spasitelovy. Příkaz, který vyznívá ze všeho, čím Církev nejsvětější Svátost, oběť mše svaté i kněžství obklopuje.

Zdroj: https://www.krasaliturgie.cz/kalendar/liturgicky-rok/rozjimani-nad-obrady-zeleneho-ctvrtku.html